23/1/2016
Studánky v očích

 Nevím jak to máte vy, ale mě vždycky fascinovaly portréty. Detailní portréty, portréty s hloubkou. Portréty, které když někde visí, tak Vás to nutí na ně koukat. Nebo se na výstavě vrátit a prohlédnout je ještě jednou, dvakrát…….


 

 Přál jsem si takové dělat, přál jsem si dělat portréty fousatých chlapů. Nevím, proč mě to k těm fousáčům táhne. Asi vzpomínka na tátu. Toho jsem viděl oholeného jednou za život a pozdravil ho : "Dobrý den." :-) .

               Přál jsem si dělat portréty, kde by byla hloubka, detail. Prostě portrét, který když někde visí, vždycky se u něj zastavíte, aspoň pohledem. Za 14 dnů stejně jako za rok, za pět let. Vždycky jsem si to přál, vždycky jsem měl sám před sebou nějakou výmluvu, proč to nejde. Jednou nebyl čas, jednou nebyl fousáč, jednou nebylo čím a nevěděl jsem jak. Pak se to schumelilo všechno naráz.  Potřeboval jsem fotografie na výstavu ( společná výstava k desetiletému založení fotoklubu Česká Třebová).

Jeden můj kolega Jan měl zrovna krásný brontofous, když jsem za ním přišel s prosbou, jestli bych ho mohl fotografovat. Reagoval slovy: „ No, co bych neudělal pro slávu.“  a bylo jasno.  Ale jak, jak, jak, to sakra udělat, aby to bylo tak dobré -  zajímavé  světlo - ringflash, hloubka, světelný - teleobjektiv 85mm 1,2, nadaný ochotný model (k němu přibyla ještě modelka) a já. Přišlo na focení. Ringflash dává zajímavé světlo, které netvoří žádné stíny, to se mi libí, ale nejde mi ho dostat do očí tak, jak ho potřebuju. To musí být tak, jak chci já, ale opravdu se mi to nedaří. Oči jsou nevýrazné s malým světýlkem.   

Pak mi svitlo - musím blíž, co nejblíž. Nyní je čočka asi 25 cm od oka. Po prvních pár záběrech mi je jasné, že to tam je. Samozřejmě jsem musel vyměnit i ohnisko 24mm 1,4f! Ještě pár záběrů, všechno přenastavit, malinko přisvítit pozadí. Blik a je to, vidím ve foťáku svoji fotku. Máte to taky tak? Prostě najednou víte, že to je ono. Všechno šlo tak, jak má. Ještě kontroluji správné zaostření - ostré jsou jen oči a řasy, jinak je vše mimo hloubku ostrosti. Děkuji Jenovi a Olince za trpělivost.

 Práce v počítači už šla sama od ruky. První nátisky, pak nátisky z velké tiskárny, malinko přidat kresbu ve světlech a je to. Přinesl jsem domů dvě fotografie 60x90cm podlepené na podložce a mám z nich obrovskou radost. Opřel jsem je o stěnu za pracovním stolem a když jsem se po čtvrté otočil, abych se ještě jednou kouknul, usmál jsem se. Bylo mi jasné, že  tohle jsou přesně ty fotky, co jsem chtěl udělat!

 

PS: na výstavě pak někdo utrousil: "Jé, mají oči jako studánky "....

 


zpět na blog